Drtivá většina zaměstnanců si myslí, že se na nich daňové přiznání nevztahuje. Žijí v domnění, že je to záležitost jen živnostníků nebo podnikatelů. Jenže tak to v žádném případě není. Mohou nastat situace, kdy musí také zaměstnanci vyplnit daňové přiznání, jelikož jim to stát nařizuje. Jenže málokterý zaměstnanec ví, kdy je toto zapotřebí. Přinášíme vám proto tři případy, v nichž si zaměstnanci musí podat daňové přiznání, i když mají klasické zaměstnání na hlavní pracovní poměr.
Když si přivydělávají
Stát chce člověka opravdu obrat o všechno. O tom svědčí i fakt, že je nutné podat daňové přiznání i v případě, že si zkrátka jen přivyděláte třeba svým koníčkem nebo něčím podobným. Kategorii, kterou uvedete do daňového přiznání, se nazývá “Ostatní příjmy” a vztahuje se to například na zahrádkáře, který prodá nadúrodu jablek nebo sena, vztahuje se také na chovatele, kteří prodají koťátko nebo štěně, taktéž se nutnost podat daňové přiznání vztahuje na sousedku, která své kamarádce upletla svetr.
Obecně lze říct, že pokud se tyto příjmy vejdou do třiceti tisíc korun za rok, je všechno v pořádku a danit se nic nemusí. Jenže byť kvůli jedné koruně přesahující třicet tisíc korun už danit přivýdělky musíte.
Když dostáváte honoráře
V případě, že jste točili, psali nebo jste zkrátka dostali honoráře z jiné podobné činnosti a zároveň přesahovaly honoráře deset tisíc korun (tudíž se z nich neodvedla patnáctiprocentní daň), musíte je zdanit v daňovém přiznání, a to na čtyřstránkovém formuláři s přílohou číslo 1. Příjmy se budou zdaňovat stejně jako příjmy z podnikání.
Když jste si zrušili životní pojistku
I když by to člověk neřekl, je to skutečně tak. V případě, že jste v minulosti využívali nějakou z daňových výhod penzijního či životního pojištění, ale smlouvu jste předčasně vypověděli, uplatněné odpočty musíte takzvaně dodanit.
